Na břehu rybníčka Na Olšině stojí kryté pozorovatelny, ze kterých lze sledovat jeleny sika Dybowského v jejich obůrce. Odbočku k rybníčku naleznete na pravé straně u asfaltové lesní cesty Hradečnice kousek za oborami s prasaty, daňky a muflony směrem od Vlčích jam.
Obora byla dokončena na konci léta roku 2016, zvětšena pak v listopadu 2019. I v zde jsme ponechali velké množství přirozeného krytu, který komplikuje pozorování, zvěř se u nás ale může cítit "jako doma".
Novinky z naší obory:
Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) (samec – jelen, samice – laň, mládě – telko) je největším poddruhem jelena siky pocházejícího z jihovýchodní Asie a Japonska, člověkem byl však rozšířen do mnoha států Evropy, ale také USA, Jižní Ameriky či na Nový Zéland.
Jelena siku Dybowského by si neopatrný pozorovatel mohl splést s daňkem. Je podobného vzrůstu a na kaštanově hnědé letní srsti se také pyšní výrazným bílým tečkováním. Sika Dybowského má však na hřbetě tmavý pruh a značný rozdíl je i v paroží. Samci siky Dybowského se nemohou pochlubit mohutnými lopatami jako daňci, ale poměrně jednoduchým a v porovnání s naším jelenem evropským také slaběji vyvinutým parožím, které na koncích nevytváří korunu.
Z historie
Tento poddruh siky pochází ze severního Mandžuska, kde obývá nejraději zalesněné oblasti s hustým podrostem. Přirozený areál jeho výskytu se rozpíná od Koreje po jihovýchodní Sibiř. Do českých zemí byl introdukován spolu se sikou japonským na přelomu 19. a 20. století jako zvěř určená do oborních chovů. U obou poddruhů docházelo ke vzájemnému křížení, dokonce i ke značně nežádoucímu křížení s jelenem evropským.
Zatímco výskyt siky Dybowského je u nás dodnes vázán převážně na oborní chovy, sika japonský se ve značných početních stavech objevuje i ve volnosti. V městských lesích Hradce Králové však nepotkáte mimo obůrku ani jeden z poddruhů.
Ze současnosti
Sika Dybowského je nenáročný jelen, který se u nás dobře přizpůsobil. Mimo pastvu se živí okusem pupenů a listů stromů a keřů, ovocem, plody apod. Rád se přiživí i na zemědělských plodinách, nejvážnější škody však způsobuje loupáním kůry mladých stromů. Jediný způsob, jak škodám předcházet, je udržovat populaci zvěře na únosné míře.
