Prodej ryb

Městské lesy obhospodařují cca 40 ha rybníků s rybí osádkou čítající  okolo 10 tun. Společnost každoročně  prodává tržní ryby na hájovně Datlík v Roudničce (kde jsou umístěny i sádky) a u hájovny Zelený sloupek na Novém Hradci Králové spolu s vánočními stromky.

Z historie rybářství a rybníkářství na Královéhradecku

Mezi živnostmi v Čechách, které patřily k těm nejvýznamnějším, bylo také rybářství - říční čili přirozené, tak i rybniční. Nenajdeme v 15. - 17. století pozemky městské i panské, na nichž by nebyly rybníky původní nebo nově vytvořené. Páni, města i kláštery zakládali tehdy jakoby o závod rybníky na svých statcích. K tornu účelu nechávali mýtit lesy a takto získanou půdu zaplavovali, ale dokonce věnovali také k zakládání rybníků a haltýřů (sádek) role, lučiny, zahrady a jinou úrodnou půdu panskou i poddanskou.

To vše se odehrávalo rovněž v okolí Hradce Králové na panstvích pánů z Pernštejna na Pardubicku, pánů ze Smiřic na Hradecku i pánů z Ronova na Bydžovsku.

Mezi tehdejšími českými městy měl Hradec Králové významné postavení po všech stránkách a pochopitelně se v něm rozvíjelo i rybářské řemeslo. Jeho poloha na soutoku Labe s Orlicí s rozsáhlou soustavou ramen, průlivů, blat, močálů, ale také okolních rybníků byla k provozování rybolovu i rybochovu přímo stvořená.

Nad Stříbrným potokem, v místech ještě v nové době nazývaných Svinarská hráz, býval Svinarský rybník. Již tehdy byl také známý rybník Výskyt, kdy byl založen se neví. Rybníky Jáma a Plachta byly zbudovány městem na Občinách, nedaleko místa, kde se dodnes říká Na Brně. V roce 1469 začíná město stavět rybníky Roudnička a Datlík. Pro rybník Roudničku a Datlík daroval král Jiří městu potřebné pozemky z pozůstalosti zpustošeného opatovického kláštera roku 1469 (část lesa Křivec). Oba rybníky napájel Černý potok dříve Býšťský potok (dnes Biřička) a na něm v první polovině 16 století vznikají rybníky Cikán a Býšťský rybník (Biřička).

Roku 1496 si hradečtí měšťané zřídili pod svým lesem velký rybník, nazývaný Na Obci (název okolního lesa) neboli Nový rybník, protože ležel na pastvinách (občinách), které městu daroval král Václav IV. již koncem 14. století. Hráz rybníka se dodnes dochovala. Prochází po ní cesta vedoucí podle lesa od křižovatky u hostince „U lípy“ k silnici na lesní hřbitov. Voda do tohoto rybníka byla vedena Bělečskou strouhou z rybníka Nadýmače (Mlýnský rybník). Již sám jeho název napovídá, že byl určen k udržení zásob vody pro hlavní rybník. Kromě toho byly největšími rybníky města Nový u nynější Hrázky, s ním sousedící Svinarský (oba napájeny z rybníka Nadýmače) a rybník Březhradský u vsi Březhradu, Hunšovský u mlýna Temešváru, Bejšťský (Biřička) a Ruský (dnes bychom ho asi nazývali Rusecký). Významnou rybníkařskou stavbou té doby byl rovněž Březhradský náhon, vedený z Labe nad Předměřickým mlýnem a sloužící k napájení Březhradského rybníka.

Roku 1495 dostal Vilém z Perštejna od krále Vladislava pozemky a rybník v Bělči a nechtěl nadále napájet Bělečskou strouhou rybník Na Obci. Jelikož město nebylo nikdy majitelem rybníka Nadýmače, byly vedeny neustálé spory o napájení rybníka Na Obci.

Rybníky byly též ohroženy povodněmi, při nichž se protrhly jejich hráze, jako např. u  rybníka Svinarského se roku 1593 protrhla hráz a rybník se přelil (spojil) do rybníka Na Obci, jehož hráz musela být prokopána.

Za účast v prvním stavovském odboji zkonfiskoval král Ferdinand roku 1547 městu Hradci četné vesnice, lesy a také rybníky. Mezi ty patřily také Výskyt a Na Obci, které král prodal Janu z Pernštejna. Rybníky Jáma a Plachta, byly městu brzy vráceny, ostatní město postupně vykoupilo zpět     (Nový, Březhradský, Temešvárský, Roudnička, Cikán, Datlík a Biřička).

Samotné říční rybářství se pochopitelně také dále rozvíjelo a záznamy hovoří o mihulích, lososech a sumcích, racích i bobrech. Kapři z hradeckých sádek a zejména úhoři šli na odbyt jednak čerství, jednak se sušili nebo udili a prodávali se do širokého okolí i do Prahy a Vídně.

Zásadní zlom nastává v souvislosti se zahájením výstavby královéhradecké pevnosti v letech 1766 až 1784. Obyvatelé z téměř celého Slezského Předměstí a z velké části Pražského Předměstí, jejichž domy byly zbořeny, byli přestěhováni do nově založených předměstí Kuklen, Pouchova a Nového Hradce, do Plácek a do Farářství. V souvislosti s tím, kromě jiných řemesel, v podstatě zanikají rybářský obchod i živnosti. Výstavba rozlehlé pevnosti s několikastupňovými předpolími znamenala rušení sádek, regulaci obou řek, zasypání průtočných říčních ramen, ale také vysušení mnoha rybníků. Tak zaniká obraz Hradce Králové jako „Benátek východních Čech“ a končí rovněž éra velkého rybničního hospodářství města, které se ještě v první polovině 18. století odhaduje na 200 ha rozlohy. Rušení rybníků ovšem nebylo vždy zapříčiněno pouze výstavbou pevnosti. Roku 1785 byl vysušen a zalesněn Výskyt, později také rybník Na Obci, nazývaný také Nový a rušení pokračovalo roku 1804 rybníkem Biřičkou (nejprve přeměněna v ornou půdu, později zalesněna), roku 1824 byl zrušen rybník Roudnička, roku 1818 rybník Temešvár (přeměněn v pastvinu), roku 1827 rybník Březhradský a dále i Jáma, Plachta a rybník Svinarský (zalesněny).

Renesance rybníkářství v Čechách a pochopitelně i na Hradecku nastává pak koncem 19. století, kdy jsou v 90. letech obnoveny rybníky Plachta, Cikán, Datlík a Roudnička.

Na konci 19. století se však jako všude jinde, tak i na Hradecku znovu objevují rybníky, protože cena ryb značně stoupla a jejich pěstování přinášelo větší užitek než louky, pole a lesy. Roku 1897 jsou obnoveny rybníky Roudnička, Datlík a Cikán a roku 1905 rybníky Plachta, Jáma a Biřička.

Po stagnaci v průběhu 1. světové války dochází počátkem 30. let 20. století k opětovnému budování městského rybníkářství. Roku 1932 obhospodařovalo město 4 rybníky o rozloze 12,14 ha a brzy vybudovalo dalších 6 o rozloze 16,04 ha, takže celková rozloha činila 30,18 ha. Zařízení rybníků bylo zmodernizováno - nevyhovující vypouštěcí zařízení bylo všude zaměněno betonovými kbely, opraveny byly i jalové přepady a zřízeny obtokové stoky. Vznikly i nové sádky a třecí rybníčky pod hrází rybníka Datlík pro odchov vlastních násad. V plánu byl i vznik Smiřického rybníka, jenž měl mít rozlohu zhruba 52 ha. Z tohoto projektu však bohužel sešlo.

V těchto rybnících nasazovaných pravidelně na tři roky se chovali především kapři a jako doplňkové ryby lín i candát nebo štika, dokonce úhoří monté. Uváděný roční průměrný výtěžek          1 500 kg kapra o průměrné hmotnosti 1,5 - 2 kg svědčí o tom, že byly rybníky střídavě nasazovány a že produkce byla velmi nízká. To se již ale nacházíme v době německé okupace, kdy se rybniční hospodářství v Čechách i na Moravě obecně potýká s nedostatkem krmiv i hnojiv a s nucenými odvody ryb.

Po komunistickém převratu 1948 se městské rybníky podle zákona z roku 1952 dostávají do obhospodařování podniku Státního rybářství v Chlumci nad Cidlinou. Biřičku po určitou dobu s poměrně dobrými výsledky obhospodařoval Český rybářský svaz v Hradci Králové a úplně zpustlé výtěrové rybníčky a sádky pod Datlíkem dovolilo zprovoznit Státní rybářství jako školní hospodářství mládeže Českého rybářského svazu a byla zde úspěšně produkována násada rychlené štičky.

Počátkem 90. let se vracejí městské lesy i rybníky městu Hradec Králové a začíná na nich hospodařit nejprve příspěvková organizace Městské lesy Hradec králové, později akciová společnost Městské lesy Hradec Králové a.s. Tu a v současné době i v budoucnu čeká nelehký úkol - odbahnit a prohloubit dlouhá léta nemeliorované soustavy rybníků.